Několik vět k 67. sjezdu „sudetoněmeckého“ landsmanšaftu, Norimberk, květen 2016

Poznámka ČNL

Již od roku 1995 sledujeme jednotlivé sjezdy tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) a projevy na nich pronesené. Někteří z nás měli „potěšení“  se některého z těchto sjezdu zúčastnit. Mluvili jsme i s účastníky sjezdu. Byli jsme rádi, že naše stanoviska si nejednou byla blízká. Slyšeli jsme i slova, že jim nejde o návrat do ČR, jejich domovem a vlastí je Německo, Bavorsko, ani o náhrady škod. Že jsou na sjezdu především proto, aby se uviděli a popovídali se svými známými. Projevy činitelů SL je ani moc nezajímají. Jiní nám naopak opakovali běžná tvrzení SL.

Projevy představitelů SL byly často bojovné, protičesky zaměřené. Mluvili nejen o nutnosti zrušit Benešovy dekrety a amnestijní zákon, ale také o zločinech proti lidskosti, válečných zločinech či dokonce o genocidě, již jsme se měli dopustit vůči nim. Ostatně sami se můžete studiem textů v rubrice Německá problematika na našem webu přesvědčit. Přesto jsme je překládali a v samostatných brožurkách, zpravidla bez našich komentářů, vydávali.  Sjezd 67., jenž se konal v květnu 2016 v Norimberku, byl odlišný od těch předcházejících. Jeho mluva byla jiná. To byla již ruka v rukávě, ta „česká“ v sudetoněmeckém. Zdůvodňování toho, proč na sjezd byl vyslán zástupce vlády ČR, ministr D. Herman, je liché. Podle současných informací, které máme z německých tiskovin, nebyla novela stanov SL z roku 2015 registrována příslušným soudem, a to pro formální nedostatky. Podobně je na tom novela stanov SL, schválená Spolkovým shromážděním v únoru 2016. Opět probíhají soudní jednání a je pravděpodobné, že skončí obdobně jako ta první.

Přesto premiér Sobotka neúnavně mluví o tom, jaké vstřícné kroky vůči nám SL učinil. Z landsmanů přes noc učinil naše spojence, které potřebujeme. A tak dále a dále. Jsme přesvědčeni, že jako předseda české vlády by měl mluvit zcela jinak. O tom jsme mu psali. Především měl namítnout, že sudeti se nemohou vzdát práv, které nikdy neměli a nemají. Jejich vlastíˇ, domovem je Německo, nikoliv  Česká republika. Nikdy neměli právo na náhradu škod, které jim údajně vznikly. Naopak měl pan B. Sobotka prohlásit, že ne my dluhujeme sudetům a Němcům, ale oni nám. Z reparací ve výši 360 miliard předválečných korun, tj. asi přes 3 biliony korun v současnosti, nám zaplatili pouze několik set milionů korun, a to přes vyjádření řady německých vrcholových státníků, včetně kancléře a ministrů zahraničních věcí, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile bude sjednoceno. Německo je sjednocené již  přes 25 let a přesto z reparací jsme neviděli snad ani korunu. Co dělají naše vlády pro to, abychom reparace dostali? Pro SL jsou v současnosti naši někteří vládní činitelé ochotni udělat hodně, pro naše státní a národní zájmy, jak jsme přesvědčeni,  téměř nic nebo, v tom lepším případě, méně než dost. Ve šlépějích pana B. Sobotky kráčí i současný premiér A. Babiš, je však opatrnější a zřejmě se v tomto směru nechce rovnat svému předchůdci.

Jak významným subjektem SL je v současnosti, svědčí i účast na jeho sjezdech. Zatímco ještě v 90. letech minulého století přicházelo na sjezd 80 až 100 tisíc sudetů, na tom 67. jich bylo asi 2.500, z nichž ještě nějaká stovka byli čeští sudetomilové. „Přelomový, historicky sjezd“ 67. se tedy vyznačoval malou účastí. Ta byla i odrazem vnitřního stavu SL. Spory mezi posseltovci a witikovci pokračují. Ti první mají většinu, druzí jsou menšinou. Následují soudní žaloby, spory. Ti druzí jsou v nich úspěšnější. Pro lepší pochopení situace v SL jsme zařadili do této brožurky i  Zprávu o stavu věcí od  Ingolfa Gottsteina, oblastního předsedy SL, k sudetoněmeckému dni  ze 14. května 2016.

SL má  řadu základních programových dokumentů, např. Program 20 bodů z r. 1961, který, stejně jako ostatní, stále platí v původním znění. Nezaznamenali jsme ani snahu o jejich změnu. Ale to není to nejdůležitější. B. Posselt, který se od února 2015 vzdává práva na restituce a náhradu škod, mluví mezi svými soukmenovci jinak. Uveďme alespoň jeden případ. 12. listopadu 2015 řečnil Posselt ve Vídni v Domě vlasti. Řekl kromě dalšího, „že ´právo na domov´ je stále součástí pozměňovacích návrhů. Náhrada škod musí být provedena. Posselt uvedl, že prohlášení o zásadách právní pozice sudetských Němců nebude opuštěno. Prosazování požadavků nelze provést silou, ale pouze přesvědčováním. Pokrok v restitucích bude. Posselt věří, že uplatnění požadavků bude dosaženo změnou vědomí Čechů, že vyhnání bylo a je nespravedlnost. V případě, že si to většina Čechů uvědomí, může se změnit hodně. V Deklaraci zásad je jasně stanovena ´odpovědnost za pronásledování a vraždění sudetských Němců a Čechů, ... stejně jako za holocaust Židů ...´ řekl Bernd Posselt, morální a historicko-politická odpovědnost. Avšak na sudetských Němcích neleží žádná spoluvina. Pro zástupce SLÖ by mělo být předpokladem pro usmíření, že Češi přiznají a budou litovat nespravedlnost. Posselt řekl, že on a jeho tým pracují na tom, aby Češi o této době mluvili. Cesta k pravdě a k nalezení kroku k usmíření je nastavena. Zeihsel poděkoval Berndu Posseltovi za účast a diskusi.“ (Z článku „Posselt ujišťoval ve Vídni. Žádné právní pozice nejsou opouštěny!“, Sudetenpost, 10.12.2015, str. 12, volný překlad pro České národní listy P. Rejf)

Se znalostí výše uvedených tvrzení pana B. Posselta si položme otázku, zda jemu a jeho skupině v SL můžeme věřit. Na jedné straně, ve stanovách se vzdává „práv sudetů“, na druhé straně ujišťuje„ že ´právo na domov´ je stále součástí pozměňovacích návrhů. Náhrada škod musí být provedena…Pokrok v restitucích bude.“ Domníváme se proto, že nikoliv.

 Nakolik je „vládní pokrok“ ve vztahu k sudetům, součástí tzv. strategického dialogu mezi ČR a SRN, jehož cílem je přiblížení se k Německu, někteří z nás mluví o tom, že toto přibližování dojde svého cíle, až se staneme 17. zemí SRN, nevíme. Pozemšťování republiky však pokračuje zdárně. Aktivity sobotkovců a bělobrádkovců, jednou ten, podruhé onen jede do Mnichova na besedu, budí dojem, jako kdyby našim partnerem bylo Bavorsko a nikoliv SRN. S Bavorskem uzavíráme smlouvy, otevíráme zemské výstavy a také, a to zejména, jednáme o SL. Pro Bavorsko je to pochopitelné, bavorský ministerský předseda je patronem sudetských Němců. Zatím nic nevíme o tom, že by jím měl být také předseda vlády ČR.  Některé jeho činy jako by tomu nasvědčovaly. Prohlásit tající SL, trpící vnitřními spory, za spojence, kteří nám mají pomoc, je odvážné. Myslíme si, že naopak sobotkovci svými skutky fakticky napomáhají SL, zvláště pak B. Posseltovi.

Nelze brát slova Posselta o náhradě škod a o pokroku v restitucích, samozřejmě toho „sudetoněmeckého majetku“, na lehkou váhu. Máme zde jeden příklad z nedávna. O tom, že bývalá Jugoslávie v druhé světové válce ztratila kolem 1,5 milionu svých občanů, že utrpěla nezměrné hmotné škody, víme. Přestože platí zásada mezinárodního práva, že agresor je povinen nahradit své oběti škody, které jí agresí vznikly, Srbsko od Německa žádné reparace nedostalo. Ale i tak v minulém roce přijalo zákon o restitucích majetku, patřícího německé menšině, o náhradách škod, které podunajským Švábům vznikly. A na základě tohoto zákona již dochází k předávání některého majetku Němcům, kteří, např. i za věznění mají být odškodněni.

Nechceme tvrdit, že současná vládnoucí koalice půjde touto „srbskou cestou“. Je zde však možnost, že k něčemu podobnému se propracuje, pokud ji nezastavíme. Že Posselt o tom uvažuje, svědčí citace jeho slov ve Vídni. V ČR budou volby. ČSSD díky politice B. Sobotky ztrácí hlasy. Bude-li Sobotka tvrdohlavě stát na svém, můžou pro sociální demokraty skončit katastrofou. A tak to také skončilo.

Chceme zdůraznit, že i našim cílem je žít v dobrých vztazích s Německem, nikoliv však jako 17. země SRN. Chceme naopak zmrazit česko-německý strategický dialog a podnít strategický dialog se Slovenskou republikou. Slováci jsou nám nejbližším národem, nikoliv Němci. Nechť v referendu o uvedeném rozhodne svrchovaný lid.

Tzv. sudetští Němci byli a jsou jen národnostní menšinou, nikoliv národem, jak o sobě tvrdí. Mají své domovy a vlast tam, kde žijí. Nároky na to, že mají více domovů a vlastí zásadně zcela odmítáme. Hrátky s názvem Čechy a jeho nahrazování názvem Bohemia, považujeme za skandální. Přesto jim přejeme, aby v trvalé spokojenosti  žili v německé vlasti. Představy o tom, že jsou druhým národem v českých zemích  jsou naprosto  scestné. Odsun německého obyvatelstva z Československa považujeme za definitivní a neměnný. Konfliktní vztahy ani s nimi si nepřejeme. Své si však nenecháme vzít!